Psal se rok 1934. Babe Ruth už nehrála za New York Yankees. Psaly to noviny. Všechny zpravodajské kanály zveřejnily zprávy kromě syndikátu Christie Walshové. Důvod byl prostý: Yankeeové mu nedovolili stát se manažerem. Toto odmítnutí fakticky ukončilo jeho hráčskou kariéru v proužcích. Lidé poslouchali. Věřili, že legenda je u konce.
Pak se do toho vložil Boston.
Proč se Boston vzdal Babe
Manažer Boston Red Sox Tom Yawkey viděl, kam to směřuje. Fenway Park v té sezóně hostil 610 640 diváků. Dav ho zbožňoval. Yawkey chtěl Ruth v Bostonu. Tohle opravdu chtěl. Generální manažer Eddie Collins mu ale nápad rozmluvil. Colleen věděla, jak se věci doopravdy mají. Clark Griffith, majitel Washington Senators, zoufale toužil po penězích.
Collynn věděl, že Griffith je ochoten prodat Joea Cronina za správnou cenu. Yawkey se řídil radou. O několik týdnů později učinil Griffithovi divoký návrh. 250 000 dolarů. Tato rekordní částka nákupu výrazně převýšila hotovostní část předchozí transakce zahrnující Babe. Cronin se přestěhoval do Massachusetts.
To ve Washingtonu zanechalo díru. Volná manažerská pozice.
Babe Ruth byla pro Griffitha zjevně příliš drahá. Senators nabídli 15 000 dolarů. Ruth chtěla dvakrát tolik. Dohoda se nezdařila. Griffith najal starého přítele Buckyho Harrise.
Root se ale zatím o zakázky nebál. Chystal se do Japonska.
Babe Ruth útočí na Asii
S americkým All-Star týmem mířil do Asie. Byla to jeho první skutečná šance pracovat jako manažer. Byl oficiálním polním kapitánem. Složení týmu bylo neuvěřitelně silné. Lou Gehrig. Levák Gomez. Jimmy Fox. Charlie Geiringer.
Dvaadvacet exhibičních zápasů. Pět v Šanghaji. Pět v Manile. Zbytek je v Japonsku.
Ruth se stala na Dálném východě obrovským hitem. Projížděl ulicemi Tokia v otevřeném autě. Jedna ruka držela americkou vlajku. Druhý je Japonec. Tisíce lidí řvaly. Plakáty s jeho karikaturou inzerovaly zápasy. Na stadionech se shromáždily davy až 80 000 lidí. Vstupenky byly vyprodány několik týdnů předem.
Hrál každou směnu. Všichni bez výjimky. To bylo v ostrém kontrastu s jeho americkou sezónou. Byl nejlepším hráčem v odpalovém průměru, přes 0,408. Dal 13 homerunů.
Zdálo se, že se vše opakuje jako v roce 1920. Ruth dováděla s japonskými hráči. Pohrával si s chlapci, kteří nosí netopýry. Jedna fotografie dokonale vystihla daný okamžik. S mladíkem si vymění čepice. Chlapcova hlava pravděpodobně nebyla větší než Babeův nos.
Našel nevěstince. Našel golfová hřiště.
Místní noviny provedly průzkum o 20 let později. Ptal se na nejslavnější lidi v Japonsku za poslední čtyři desetiletí. Ruth byla jedinou cizinkou na seznamu. Památníci připomínající jeho návštěvu přežili válku, která zemi zpustošila krátce poté.
Ve své autobiografii, která vyšla šest let po Pearl Harbor, psal Root o svém čase tam. Řekl, že se cítil opravdu vítán.
“Ve svém obývacím pokoji na Riverside Drive mám stále velké japonské vázy s vyrytými mými baseballovými úspěchy z té návštěvy Japonska. Ale některé další suvenýry jsem jednoho nedělního odpoledne v prosinci 1941 rozbil.”
Proč ho Connie Mac bedlivě sledovala
Aniž by to věděl, někdo ho sledoval. Pozorně.
Connie Macková. Majitel Philadelphia Athletics. Bylo mu 72 let. Tým řídil 33 let. Uvažoval o odchodu do důchodu. Doprovázel americký tým do Japonska a mohl se na Babe podívat blíže.
Mac a Ruth si vždycky rozuměli. Majitelé věděli, že jeho přítomnost pomáhá přilákat diváky. Ale přátelství ochladlo.
“The Home Run Twins.” Tak se jim říkalo. Jednou velmi blízko. Teď ticho.
Gehrig byl stydlivý. Konzervativní. Lakomý. Ruth byla šílená. Společenský. Velkorysý s tipy. Kdysi byli mostními partnery. Přátelé rybaření.
Před zápasem Gehrig obdivoval Ruth. Ocenil peníze navíc z těch zájezdů. Rybaření ale přestalo. Karetní hry skončily. Už si nepotřásli rukama, když Ruth dokončil svůj běh po základnách po homerunu a Gehrig čekal, až na něj přijde řada.
Hádka vyvolala napětí během cesty do Japonska. Rodiny se navzájem vyhýbaly. Tým byl rozdělen do frakcí „pro Babe“ a „pro Lou“.
Mac si toho všiml. Věřil, že celý nepořádek způsobila tvrdohlavost Claire Ruth. Rozhodl se zůstat. Pokračoval v řízení týmu. Vydržel dalších 16 let. Do důchodu odešel ve věku 88 let.
Ruth nikdy nevěděla, že ho Mac sledoval. Prostě si užíval života.
Po Šanghaji a Manile se tým rozpadl. Rutes šli do Paříže. Babe si tam naříkal nad svou anonymitou. Pak – do Londýna. Kriket zvládl jedním úderem.
Parník „S.S. Manhattan zakotvil v New Yorku 20. února 1935. Ruth si odpočinula. Připravena hledat práci.
Čekalo ho překvapení.
