Ulcerózní kolitida (UC) je chronické zánětlivé onemocnění střev, které vyžaduje neustálý lékařský dohled. Hlavním cílem léčby je snížit zánět a zmírnit příznaky, aby se zlepšila kvalita života. Tato příručka podrobně popisuje hlavní skupiny léků používaných k léčbě UC, jejich mechanismy účinku a klíčové body, které by pacienti měli zvážit.
Pochopení přístupu k drogové terapii
Léčba UC často začíná postupným přístupem, s mírnějšími metodami a postupnou intenzifikací podle potřeby. Výběr léku závisí na závažnosti onemocnění, individuální reakci pacienta a možných nežádoucích účincích. Pro stanovení nejvhodnějšího léčebného režimu je nezbytná úzká spolupráce se svým gastroenterologem.
Aminosalicyláty: První linie léčby
Aminosalicyláty jako mesalazin, sulfasalazin, olsalazin a balsalazid jsou často léčbou první volby u mírné až středně těžké UC. Tyto léky snižují zánět přímo v gastrointestinálním (GI) traktu.
- Mesalazin je dostupný v perorální (tablety, kapsle) a rektální (čípky, klystýry) formě. Používá se jak pro zmírnění akutních příznaků, tak pro dlouhodobou udržovací léčbu.
- Sulfasalazin je spojen s vyšším rizikem alergických reakcí a může ovlivnit plodnost u mužů.
Přibližně 50 % pacientů s UC dosáhne remise při použití aminosalicylátů, ale mezi časté nežádoucí účinky patří nauzea, bolest hlavy, ztuhlost kloubů a vyrážka.
Kortikosteroidy: Pro krátkodobou úlevu
Kortikosteroidy (prednisolon, budesonid, hydrokortison) jsou silné protizánětlivé léky používané k rychlému dosažení remise, zejména v těžkých případech. Nedoporučují se však k dlouhodobému užívání kvůli výrazným vedlejším účinkům.
- Budesonid je často preferován kvůli menšímu počtu systémových vedlejších účinků ve srovnání s jinými kortikosteroidy.
- Dlouhodobé užívání steroidů může vést k nárůstu hmotnosti, změnám nálad, infekcím, vysoké hladině cukru v krvi a osteoporóze.
Steroidy by měly být postupně vysazovány, aby se zabránilo insuficienci nadledvin, což je potenciálně život ohrožující komplikace. American College of Gastroenterology nedoporučuje použití steroidů pro udržovací terapii.
Imunomodulátory: Dlouhodobá imunitní kontrola
Imunomodulátory (azathioprin, merkaptopurin, cyklosporin, takrolimus) potlačují imunitní systém za účelem snížení zánětu. Používají se v případech, kdy jsou aminosalicyláty nebo steroidy neúčinné.
- U těchto léků trvá několik měsíců, než se projeví účinek, ale mohou snížit potřebu steroidů.
- Imunomodulátory zvyšují riziko infekcí, proto jsou nutné pravidelné krevní testy ke sledování funkce a virového stavu.
Biologika: Zacílení na zánětlivé proteiny
Biologika (infliximab, adalimumab, golimumab, vedolizumab, ustekinumab, risankizumab, mirikizumab) cílí na specifické proteiny podílející se na zánětu. Používají se u středně těžké až těžké UC.
- Inhibitory TNF blokují tumor nekrotizující faktor (TNF), klíčový zánětlivý protein.
- Blokátory integrinu zabraňují pronikání leukocytů do gastrointestinálního traktu.
- Inhibitory interleukinu potlačují IL-12 a IL-23 a další zánětlivé signály.
Biologické léky mohou zvýšit riziko infekcí a způsobit alergické reakce, ale často jsou účinné při kontrole příznaků, když jiné léky nefungují.
Malé molekuly: Nové přístupy k imunitní modulaci
Malé molekuly (tofacitinib, upadacitinib, ozanimod, etrasimod) jsou perorální léky, které potlačují imunitní systém jinými mechanismy než biologickými.
- Inhibitory JAK (tofacitinib, upadacitinib) blokují enzym JAK a zabraňují zánětlivým signálům. FDA vydala varování o zvýšeném riziku srdečních příhod, rakoviny a trombózy u těchto léků.
- S1P modulátory (ozanimod, etrasimod) snižují pohyb imunitních buněk do střeva.
Tyto léky nabízejí pohodlnou perorální možnost, ale vyžadují pečlivé sledování kvůli možným vedlejším účinkům.
Shrnutí
Medikamentózní léčba hraje ústřední roli v léčbě ulcerózní kolitidy s cílem potlačit zánět a snížit příznaky. Možnosti léčby sahají od aminosalicylátů pro mírné případy až po biologické a malé molekuly pro těžké onemocnění. Výběr nejlepšího přístupu vyžaduje pečlivé zvážení individuálního zdravotního stavu, závažnosti onemocnění a potenciálních rizik. Pro dlouhodobou léčbu a zlepšení kvality života je nezbytná úzká spolupráce s gastroenterologem.
